Zrušit skluzy = zrušit fotbal
29.1.2012
Zdroj: premierleague.cz
Anglie se proslavila fotbalem nejen svou atmosférou, hrou v maximálním tempu, ale také skluzy, které považují diváci za stejně tak atraktivní jako góly nebo krásné nahrávky.
Potvrdí vám to nejen diváci na stadionu, ale i Ian Holloway. „Vydařený „tackle“ je nádherný na pohled. Je tak dobrý jako gól. Je to součást fotbalu. Musíme být opatrní, neboť nechceme, aby se z fotbalu stal bezkontaktní sport,“ varuje manažer Blackpoolu, který zároveň dodal, že v dnešním fotbale by byl nejspíš v každém zápase vyloučen.
V podobném duchu se vyjádřili i David Moyes a další manažeři, převážně britští, když se vedla debata o ochraně hráčů. Tu tehdy vyvolal Arsene Wenger (o čem jsem už dříve hovořil ) po několika vážnějších úrazech jeho hráčů. Souhlasil s ním také Danny Murphy, který se pustil zejména do hry Blackburnu nebo Stoke City. Dodnes se dočkává na těchto stadionech bučení a nadávek.
Některé legendy přiznaly, že dnešní fotbal už sledovat ani nemůžou. Ale jsou tu i tací, kteří volají po tvrdých trestech. Anglie se mění. Otevřela brány Evropě, v níž jsou trestány ledajaké blbiny tím nejtvrdším způsobem. Mění se fotbal, což dokazují zde vyvěšené statistiky, mění se verdikty rozhodčích.
Letos už nastala celá řada diskutabilních zákroků. Některé byly potrestány, některé ne. Jmenovitě Jack Rodwell v Merseyside derby, Nenad Milijaš, Vincent Kompany versus Frank Lampard, Glen Johnson nebo Cabaye, kteří vyloučeni oproti prvně zmíněným nebyli.
Popravdě já nepatřil nikdy mezi velké kritiky rozhodčích. Mají mé pochopení. Chtít po nich konzistenci výroků je naivní. Nahodím sem část blogu Steva Wilsona, s nímž v lečems souhlasím.
„Nejsem si jist, zda evropský prezident, ministr nebo jakýkoliv bankéř a kdokoliv, kdo dělá těžkou práci, bude pod větším drobnohledem než rozhodčí v Premier League. Každý týden máme katalog důkazů vytvořených ze zpomalených záběrů, z několika opakovaček, které prokážou, že jsou muži v černém menšími odborníky na pravidla. Manažeři je kritizují, hráči proklínají, fanoušci nadávají a tisk je tluče. Dokonce i někteří z bývalých kolegů se k nim připojují. Kolikrát jste slyšeli lidi použít slova "zdravý rozum" nebo "konzistence"?“
„Například všichni slyšíme, že rozhodčí zničil zápas brzkým vyloučením za skluz, který mohl ohodnotit žlutou kartou. Dobře, dovolme rozhodčím dát větší volnost, ale pak neočekávejte konzistenci výroků, protože každý rozhodčí použije svůj "zdravý rozum" jiným způsobem."
„Problémem je, že každý z 10 lidí vidí rozhodnutí jinak. Například sobotní zápas Chelsea-Sunderland. Torres byl potrestán za pád ve vápně po zákroku Phila Bardsleyho. Moje první reakce, v reálném čase, byla, že to vypadalo na penaltu. Pak jsem viděl opakovačku a cítil jsem, že i když tam byl kontakt, Torres byl ochotný spadnout. Na tiskovce jeden z nejvýznamnějších lidí z tisku, Patrick Barclay, řekl, že to nebylo na penaltu, ale že karta byla zbytečná. Alan Shearer byl naopak naprosto přesvědčen, že to měla být penalta. Já si stále nejsem jist. Ale je jasné, co tím chci říct. Jsou tu tři různé názory na stejný incident od zkušených lidí, kteří měli výhodu opakovačky, oproti Philu Dowdovi. Věřím, že jsou rozhodčí poctiví."
S tím „zdravým rozumem“ nesouhlasím, o čemž jsem hovořil už dříve. Vyloučit hráče v první půli by měli rozhodčí jedině v případech, kdy jsou si víc než stoprocentně jistí. Fotbal se hraje pro fanoušky, údajně. Jak si mají ale fanoušci užít zápas, za který zaplatili 50 liber, když je jejich hráč vyloučen v 10. minutě za „žlutý“ faul?
Tím nenarážím na Vincenta Kompanyho, jehož vyloučení nastartovalo velké diskuze. Byl to faul? Bylo to na žlutou nebo opravdu na tu červenou? Těžko soudit. 100 lidí, 100 názorů. V tomto případě to platí dokonale.
Fotbalová pravidla jsou ve všech směrech dosti nejasná. Rozhodčí navíc mají pískat v „duchu pravidel“ a ne doslovně podle nich, což je samozřejmě správné. Podle FIFA se mají trestat tvrdě zákroky, do nichž jdou hráči přílišnou silou. Hranici si určí každý rozhodčí sám, což bývá problém. Ale každý rozumný člověk musí souhlasit s Alanem Wileym, který prohlásil, že konzistence výroků rozhodčích nemůže být stejná. Konzistenci mohou manažeři a věčně nespokojení fanoušci, kteří kritizují rozhodčí dokonce i v případech, kdy jejich tým předvedl naprostou tužku, požadovat jedině v samotném utkání. Jen si vzpomeňme na x diskuzí na tomto webu – každý má zcela jiný pohled na každý zákrok, tak jak můžou tací požadovat stejný metr od všech rozhodčích?
Fotbal v tomto ohledu není jiný než dříve. Problémem je, že každý vidí všechny zákroky z deseti pohledů a zpomaleně. Věta, že jsou angličtí rozhodčí tragičtí, mě pravidelně rozesmívá, kór když je porovnám s těmi údajně nejlepšími arbitry v Evropě, pískající pravidelně neskutečně hloupě.
Vcelku dobrý názor měl Lee Dixon, který by pomohl rozhodčím alespoň v tom, že by se zakázaly skluzy dvěma nohama. V pravidlech nic takového nestojí. „Nikdy nevymýtíte diskuze zcela úplně a ani by k tomu dojít nemělo. Jen si myslím, že hráči mají zodpovědnost, aby nedělali podobné zákroky. Bylo by to černobílé, pokud by byla červená karta za skluz dvěma nohama. Byl jsem tvrdý obránce. Udělal jsem několik tvrdých skluzů zezadu a ze strany, ale během 22 let jsem nikdy neudělal skluz dvěma nohama. Nerozumím této potřebě. Pak by se to vyjasnilo a rozhodčí by to měli snadnější."
Je to fakt. Kdykoliv jsem viděl zápasy z minulých dekád, hrálo se daleko tvrději. Ale hlavně nikdy žádný hráč nepředvedl skluz dvěma nohama, což je naprosto nepřirozené. Sám si nedokáži představit, jak bych podobný skluz aplikoval.
Kompany byl ze svého vyloučení překvapen. Obával se, že od té doby budou manažeři žádat vyloučení o to více. Měl trochu pravdu, ale ne úplnou. Už Alan Pardew prokázal, že dokáže mít nadhled a nemusí nepochopitelně nic porovnávat. Po skluzu Derryho na Cabayeho musel být jeho hráč střídán. Derry uviděl jen žlutou kartu, byť někteří rozhodčí by mohli šáhnout po červené. Pardew ale arbitra pochválil.
Ono je obecně zajímavé, kolik kritiky se rozhodčí dočkají, ale nikdo je nikdy nepochválí. Ať už za posuzování jednotlivých incidentů nebo za celý odřízený zápas. Kritizovaný Chris Foy naposledy odpískal výtečný zápas, bez sebemenší chyby. Psalo se o tom někde? Až za pár týdnů udělá další chybu, opět se bude vzpomínat na jeho minulé špatné verdikty, ne ovšem na ty dobré. Ale takový je život rozhodčího.
Čert vem ale uplakánky neakceptující skutečnost, že rozhodčí jsou jen lidé a že za zápas mohou udělat možná ještě méně chyb než hráči pobírající xkrát větší platy, nebo dokonce manažeři.
Čeho se obávám, stejně jako mnozí, že se co nevidět zakážou vůbec skluzy. Zničit ducha anglického fotbalu? Vše je v dnešním fotbale možné. Jen se podívejte na statistiky. Už dnes se v Anglii udělá méně tackles než v jiných zemí.
„Když jsem hrával, byl Dennis Bergkamp úspěšný při rozhodování, kam nahrát. Byl jednoduše lepší než já. Když šlo ale o souboje, vynikal jsem já. Věděl jsem, kdy sebrat míč a kdy udělat skluz. Neříkám, že jsem byl lepší než Dennis, ale každý hráč má jiné atributy, jimiž pomáhá týmu,“ prohlásil Dixon.
Nedá se nesouhlasit. Jak prohlásil Ian Holloway: Fotbal je také o bitvách o míč. Zatímco útočící hráči jsou oslavováni za góly a krásné nahrávky, psi obranáři jsou oslavováni za dokonalé a přesné záchranářské skluzy. Jen se podívejte na dokonalý tackle v podání Ledleyho Kinga. Neměl by být stejně ceněn jako gól? Vždyť on je!
Zkuste se také v Anglii zeptat na nejoblíbenější moment v historii fotbalu. Jsem si jist, že vám někteří odpoví „legendární skluz Bobbyho Moora v zápase s Brazílií.“
Na závěr dodám tabulku dle mého subjektivního pohledu letos nejlepších rozhodčích v PL (od nejlepšího k nejhoršímu):
Kevin Friend
Lee Probert
Peter Walton
Mark Clattenburg
Phil Dowd
Mark Halsey
Howard Webb
Mike Jones
Chris Foy
Michael Oliver
Martin Atkinson
Mike Dean
Stuart Attwell
Lee Mason