Představení stadionu: St. James Park - Newcastle United
17.12.2010
St James Park je největší a nejstarší stadion na severovýchodě Anglie. Poprvé se na jeho trávníku hrálo již v roce 1880.
V počátku své historie byl stadion domovem tří klubů, Newcastle Rangers, Newcastle West End a Newcastle East End, v létě 1892 se tyto kluby rozhodly sloučit a společně založit klub nový - Newcastle United.
Hřiště se nacházelo na malém kopci (ve svahu!) poblíž Lazes Park s výhledem na město blízko bývalého popraviště a spíše než město byly okolo něj pastviny s ovcemi. Na hřišti dokonce pásli svá zvířata místní řezníci. Součástí stadionu bylo i sídlo šlechty z Tyneside. Dnes je jejich budova chráněná kulturní a historická památka Velké Británie, což způsobovalo nemalé problémy při dalším rozvoji stadionu. S postupem Newcastle United do první ligy v roce 1898, klub vynaložili velké úsilí na rozvoj celého území. Nicméně získat schválení od místních obyvatel a úřadů bylo složité a klub byl dokonce připraven přesunout se na jiné místo z důvodu špatného stavu hřiště.
Stavební práce nakonec začaly a staré hřiště bylo srovnáno se zemí. Nový stadion se o kousek posunul a byla vybudována nová terasa s kapacitou 30 000 diváku. Mnohem větší a grandiózní plán rozvoje byl naplánován pouze o 5 let později. Klub si stanovil vysoké sportovní cíle, kterým podřizoval i výstavbu nových částí stadionu. Byly dostavěny další tři terasovité svahy čímž se zvedla kapacita na 60 000 diváků. Stadion byl v té době hodnocen jako nejlepší v zemi. Na stadionu byl i bazén a další luxusní prvky, které ostatní týmy klubu mohly jen závidět. Na stadionu se nehrál jen fotbal, ale i rugby a využívaki jej ke cvičení i vojáci.
Pro místní Geordies měl stadion synonymum Black and White. Roku 1904 městská rada rozhodla, že Newcastle United bude ctít barvy Geordies a tím pádem černo-bílé. O rok později rada rozhodla, že se stadion bude jmenovat St.James‘ Park .
Nový stadion byl otevřen v září 1905 s slavnostním ceremoniálem. Bohužel na dalších téměř 70. let byly další pokusy o modernizaci mařeny ochranou kulturní památky u stadionu – sídlem šlechty z Tyneside.
Klub se snažil o další rozvoj stadionu, ale výsledkem bylo pouze částečné zastřešení teras v roce 1930.
Bezprostředně po druhé světové válce se klub opět snažil stadion rozšířit, ale plány zůstaly pouze na rýsovacích prknech inženýrů.
Vztahy mezi klubem a městskou radou byly neustále napjaté a nemožnost dohodnout se na dalším rozvoji stadionu způsobila, že v roce 1966 přišel klub o možnost hostit na svém stadionu utkání Mistrovství světa. Organizační výbor MS požadoval na stadionu některé úpravy, které ovšem nebyl klub schopný v městské radě prosadit a tak se zápasy tohoto fotbalového svátku konaly v Middlesbrough.
Spory mezi městem a klubem se pak táhly po další léta. Město mělo v úmyslu stadion přestavět na multifunkční arénu po vzoru Wembley. S tím klub samozřejmě nesouhlasil a dokonce již připravoval plány na své přestěhování. Nicméně, na poslední chvíli v roce 1971, došlo k dohodě s městem a plán na stěhování byl odložen.
Dohodnutý návrh sestával ze čtyř nových tribun kolem St James Parku, což zvedlo kapacitu na 47 340 diváků. V lednu 1972 byly zahájeny práce na novém stánku Leazes Terasa - téměř 50 let od doby kdy klub poprvé požádal o stavební povolení na této straně stadionu. O rok později byla stavba dokončena. Další fáze začala v roce 1978, staré Leazes terasy byly zbourány a zahájeny práce na nové tribuně. Ale sestup a recese zasáhla United a nakonec tribuna dokončena nebyla.
V důsledku požáru na Bradford City v roce 1985 se rozšířily bezpečnostní kontroly a staré tribuny byly označeny jako nevyhovující. Newcastle musel začít plánovat náhradu. Přes problémy s městem nakonec klub roku 1986 strhl 80 let staré West Stand a zahájil práce na nové tribuně, která se měla stát novým centrem klubu. Byla pojmenována Milburn Stand jako trvalý hold Jackie Milburnovi, otevřena byla během sezony 1987-88.
Stále však bylo zapotřebí dalšího rozvoje arény, aby mohl St. James Park vstoupit do moderní éry.
Klub však měl problémy na hřišti i v kase a nutně potřeboval zázrak. Ten přišel v podobě sira Johna Halla, který převzal klub na počátku roku 1992. S jeho finančním zázemím a zkušenostmi developera nebyl problém přesvědčit městskou radu a tak začal další rozvoj stadionu. Byl vybudován drenážní systém, nový trávník, osvětlení a také nové zázemí klubu. Za tři roky bylo vytvořeno více než za předchozích 70 let hádek mezi klubem a městem.
Přesto musel klub překonat ještě jednu velkou překážku. Úspěch Magpies ukázal potřebu mnohem větší kapacity stadionu. Newcastle brzy potřeboval rozšířit stadion. Ve hře byly tři varianty jak dále rozvíjet St James Park, přestěhovat se do jiného místa v blízkosti, výstavba zbrusu nové arény, nebo se přesunout ven z města. Po hodně vzrušené debatě klub vypracoval plány na novou arénu s kapacitou 55.000 diváků, jen 65 metrů od stávajícího stadionu. Stávajících zařízení mělo být transformováno na kryté haly s rozsáhlým parkem mezi oběma centry.
Ale Newcastle United se dostal do politické bažiny a musel si poradit s mnoha skupinami okrajové opozice s výsledkem, že rozhodnutí by mělo proběhnout na základě diskuzí s veřejností. Tento postup by znamenal několikaleté zpoždění, které si klub nemohl dovolit. Klub přehodnotil své rozvojové plány a oprášil návrh na zvýšení tribun o další patra. Po dalších schvalovacích peripetiích se v roce 1998 začalo stavět. Stavba byla dokončena v roce 2000 a stala se působivým orientačním bodem celého regionu.
