Představení stadionu: Arsenal FC - stadiony staré Highbury a nový Emirates Stadium
27.11.2010
Celosvětově známý stadion Highbury započal svou historii v roce 1913. Tehdejší majitel klubu, Henry Norris, se ve snaze zlepšit situaci rozhodl přemístit Woolwich Arsenal z Manor Ground do nového působiště. Gunners totiž v přecházející sezoně poprvé (a zároveň naposled) ve své historii sestoupili z Division One a nový domácí stadion by byl velkým impulsem jak pro hráče, tak pro fanoušky.
Z několika možných lokací nakonec Norris vybral oblast Highbury, kde se nacházelo hřiště Teologické univerzity sv. Jana. Navzdory stížnostem obyvatel a hlavně konkurenčních severolondýnských fotbalových klubů se vše podařilo vyjednat. Pronájem šesti akrů pozemku na 21 let stál Arsenal 20 000£, navíc součástí dohody byl slib, že se zde nebude hrát na Vánoce a o Velkém pátku. Univerzita setrvala u jižního rohu stadionu až do druhé světové války, kdy byla při bombardování Londýna zničena.
Highbury nemohl navrhnout nikdo jiný než Archibald Leitch, který snad měl v této době patent na všechny stadiony z Britských ostrovů. Jako první došlo k urovnání hřiště, dále výstavbě hlavní tribuny, okolních teras a turniketů. První zápas byl však odehrán ještě dříve, než bylo vše dokončeno: 6. září 1913 Arsenal porazil Leicester Fosse 2:1 („Woolwichovskou“ část svého názvu Gunners s příchodem na Highbury přestali používat). V roce 1925 pak klub přešel z nájemníka na vlastníka a za 64000£ pozemek koupil, hráči tedy o Vánocích nemuseli vždy cestovat na hřiště soupeřů.
K první velké rekonstrukci stadionu došlo v třicátých letech. Claude Waterlow Ferrier navrhl West Stand, která se tak stala nejmodernější hlavní tribunou ve své době. Dvoupatrový kolos měl 4 000 míst k sezení a dalších 17 000 k stání, stavba klub vyšla na 50 000£. Další upravenou tribunou byla protější East Stand, která ve svých útrobách skrývala hráčská zařízení, kanceláře a také hlavní vchod, který uváděl do Marble Hall. V této hale můžeme dodnes vidět bronzovou bustu legendárního manažera Herberta Chapmana, který zemřel ve věku pouhých 55 let na zápal plic, jen o dva roky dříve, než byla rekonstrukce dokončena. East Stand s 8 000 sedačkami stála pokladnu Gunners draho, 130 000£. Stadion v té době mj. získal oficální název Arsenal Stadium.
Během druhé světové války se Highbury změnilo z fotbalového stadionu na obvaziště, navíc neuniklo bombám. Zničená severní střecha musela být po válce opravena, aby byl stadion plně schopný hostit Olympijské hry v Londýně. V letech 1951 a 1964 byly nainstalovány reflektory a vyhřívaný trávník. Vůbec trávník byl velkou chloubou severolondýnského mužstva, správce zeleného pažitu Steve Braddock i jeho nástupce Paul Burgess získali opakovaně ocenění „FA Premier League Groundsman of the Year“, čili „Nejlepší správce roku“.
Kromě domácích zápasů Arsenalu se na Highbury hrál baseball, kriket, 12 vesměs přátelských mezinárodních fotbalových utkání a v roce 1966 zde dokonce proběhlo ostře sledované utkání v boxu, v němž se střetli Muhammad Ali a Henry Cooper. Aliho vítězství vidělo na vlastní oči čtyřicetitisícové obecenstvo.
Druhá vlna rekonstrukce proběhla v totožné době jako u všech dalších stadionů, a to v na počátku 90. let, v důsledku zpřísnění bezpečnostních opatření po tragédii v Hillsborough. Arsenal Stadium tak byl kompletně pokryt sedačkami a snížil svou kapacitu na 38 419 míst. Divácký rekord z roku 1935 je téměř dvakrát tak vysoký – na utkání se Sunderlandem se tehdy přišlo podívat 73 295 diváků. Na druhou stranu ale proběhla také modernizace stadionu, která zahrnovala dvě velké obrazovky nebo elektronické skóre. Interiér North Bank tvořilo klubové muzeum a také fanshop. To vše se už ale brzy mělo stát minulostí.
5. května 2006 Highbury naposledy hostilo fotbalové utkání. Šlo o opravdu nostalgický zážitek, který ještě více podtrhla důležitost samotného zápasu, Arsenal si totiž vítězstvím nad Wiganem v poměru 4:2 zajistil poslední postupové místo do Ligy Mistrů, k tomu všemu na úkor největšího rivala, Tottenhamu. Thierry Henry, který v zápase vsítil hattrick, symbolicky závěrečný gól oslavil políbením trávníku. Poslední, 2010. utkání stařičkého stánku tak vyvolalo směsici radosti a smutku.
V současnosti je z Highbury bytový komplex s více než 650 jedno, dvou a třílůžkovými apartmány s názvem Highbury Square. Bytové jednotky jsou jako dřívější tribuny rozmístěny okolo hřiště, jež se proměnilo v půvabný zahradní park. Pro úplné potěšení fanouška Gunners zůstal zachován venkovní vzhled East a West Stand, stejně tak Marble Hall. Chairman Arsenalu, Peter Hill-Wood si pochvaluje zachování tradice stadionu: „Fotbalový stadion Highbury už sice neexistuje, ale Highbury Square zajistilo, že se na náš starý domov nikdy nezapomene.“
Projekt dokonce obdržel prestižní „Speciální cenu poroty“ na MIPIM, což je nemovitostní obdoba filmových Oscarů.
Zatímco nový stadion na Ashburton Grove, nesoucí název letecké společnosti Emirates, sklidil mnoho kritiky, Highbury Square jde naopak vytknout snad jen špatné načasování. V důsledku hospodářské krize je totiž prodej nemovitostí více než problémový.
Výstavba Emirates Stadium začala 1. března 2004 a byla ukončena 14. června 2006. Emirates Stadium pojme 60 355 fanoušků, na stařičké Highbury se vešlo 38 500 příznivců. Přibližnější specifikace vypadají takto: 26646 fanoušků se vejde do vrchní řady, 24348 obsadí spodní řady. Tzv. Club Level pojme 7139 příznivců a zbývajících 2222 míst najdeme v lóži. Tato čísla zahrnují i 296 VIP míst, Director´s Club čítá 128 míst a 168 míst je vyhrazeno pro Diamond Club. Nezapomnělo se ani na invalidní fanoušky, pro ty zde bylo vybudováno 500 míst. Na tribunách je pro hráče nebo funkcionáře vyhrazeno 80 míst.
Areál včetně všech vnitřních poschodí pokrývá ohromných 91 127m2, téměř stejně jako Millennium Dome. Přesná vzdálenost mezi severním a jižním koncem stadionu je 245,6m. Od východního k západnímu konci je to 199,6m. Nejvyšší bod Emirates Stadium je 41,466m nad hrací plochou. Na stadionu je 15 000m2 skleněných výplní.
Šatna domácích měří 13 x 7,1m, pro lékaře je zde vyhrazená místnost o rozměrech 8,8 x 7m a místnost, ve které se nachází bazén, měří 2,7 x 4,5m. Strečinkové prostory mají rozměry 12,4 x 4,9m. Tunel, kterým hráči vychází, měří 13,5 x 2,8m a je vysoký 2,3m. Emirates Stadium celkově zabere téměř 7 hektarů.
Na stadionu můžete najít i - 4 500m kovového zábradlí, přes 2000 dveří, 100 poschodí, 13 výtahů a 5 eskalátorů, 12 000 světelných zařízení, dva odlitky železného děla, 4500 zařízení informační techniky, 41 pozic pro televizní kamery, 900 toalet, 113 služeb pro invalidy, 475 plazmových obrazovek, dvě gigantické obrazovky (Mitsubishi mají 72m2, obrazovky Jumbotrons, které byly na Highbury měli pouze 38m2), 439 obrazovek s vysokým rozlišením, 450 pokladen, 16 konstrukcí okolo pódia, 196 světelných žárovek s dvěma tisíci watty, 56 střešních reproduktorů, dvě postřikovací nádrže, které pojmou 400000 litrů vody, 130 průmyslových kamer. Turnikety mohou na stadion dostat až 600 fanoušků za minutu. Klubová zásobovací společnost Delaware North na každý zápas dodává přes 100 000 potravin a nápojů z 250 stánků na stadionu.
Rozměry hřiště jsou 105 x 68m, Highbury mělo pouze 100 x 66,7m. Celkové rozměry trávníku na Emirates jsou 113 x 76m. Sedadla - 30 mužů za 16 týdnů mělo namontováno 60 432 sedaček. Abou Diaby byl při upevňování prvního sedadla 13. března 2006.
